Při půlročním pobytu na špatné adrese ve skotském Edinburghu jsem si všiml, že spodina společnosti neznamená jen lidé tmavé pleti.

Bílá lůza

Předností Ztraceni v Ghettu od Theodore Dalrymple jsou očitá svědectví autora – lékaře pracujícího v nemocnici, která stojí v oblasti s vysokou nezaměstnaností. Zároveň pracuje ve věznici. Z každodenního střetávání se s anglickou spodinou – hlavně tou bělošskou – autor předkládá obvinění určená liberálům ze střední třídy. Zvyšující se zločinnost v Británii šla ruku v ruce s nárůstem studentů kriminologie, v čemž autor vidí vztah. Podle něj liberálové ze střední vrstvy dělají z pachatelů oběti, přičemž oběti kriminálních činů nemají oporu ve státních institucích. Pachatel nakonec operuje s tím, že on sám je obětí a očekává lepší zacházení.

Autor nesouhlasí s tím, že by spodina musela být obětí prostředí. Autorův otec ze spodiny pocházel, ale se svou pílí a díky ochotným kantorům to někam dotáhl – to dnešní anglické spodině chybí. Mezi anglickou spodinou bují extrémní negramotnost a kriminalita. Neučit se je správné. Inteligentní chudí žáci jsou šikanování. Dochází k erozi společenských mantinelů.

Sex, sex a sex

Sexuální revoluce se zapřičinila o rozvrácení statutu rodiny, nahradila ji plytkostí vztahů a nemanželskými dětmi (3 děti se 3 manžely není výjimkou). Nejvíce tím trpí děti, jsou svědky či obětmi domácího násilí od nových a nových tatínků. A příběh se opakuje i v jejich životech. Samotné ženy, oběti domácího násilí, bere autor jako spoluviníky svého soužení – mohly si přece uvážlivěji vybrat partnera. Začít si s chlápkem, kterého viděla rozmlátit bar? Ženy si vybírají partnery na základě momentální sexuální preference, ale pěkně si naběhnou, partner je nakonec začne mlátit. Pro muže je zase vztah se ženou jedinou životní výhrou, takže nad ní chce mít 100% navrch.

Policie, policie

Šokující je přístup policie. Se zadržením je spojena extrémní administrativa, tak mnohdy násilníka jen převezou z bytu oběti nebo z nemocnice, kde napadl personál.

Běžně se stává, že se agresor po napadení partnerky raději předávkuje (ne se smrtelnou dávkou), aby se on sám v očích úřadů a zmlácené partnerky stal obětí svých údajných psychických problémů. Jaká to záhada, že partnerku zmlátí pokaždé jen doma… Takže své údajné psychické problémy asi kontroluje na jedničku, že?

Bydlení jako hra

Obecní byty mají v Británii podstatně nižší nájmy než u soukromých bytů, ale jejich přiřazování jde proti zdravému rozumu. Autorovi se ještě nestalo, aby jej pacient požádal, aby mu do úředního formuláře napsal, že je spolehlivý nájemník. Naopak jej požádal, aby napsal o závislosti na lécích, atd. Popisuje několik případů, kdy oběti násilí nedostaly byt, ale feťáci a jiný živel ano. Britské úřady se urputně snaží nediskriminovat, až na to doplácejí slušní lidé.

Chceme být jako oni

V knize popisuje i negativní případy spojených s Indy, Pákistánci a muslimy. Přesto je zarážející, že 20% tamějších studentů medicíny představují Indové. Oproti bělošské většině tvoří zlomek. Všímá si paradoxu, že indická minorita je mnohdy cílevědomější, a přesto že mají příjem jako bílí „chudí“ (s tou chudobou to v Británii není tak horké – minimální mzda či dávky by vystačily, ale je tu alkohol, drogy, hazard…), jejich děti lépe prospívají. A lépe se stravují, u bílých převažují polotovary. Ale už i mezi indickými dětmi dochází k revoltě, část z nich se chce připodobnit ke svým bílým vrstevníkům – alkohol, drogy, záškoláctví, atd.

Zkouška dospělosti

Autor se po celou dobu pozastavuje nad chabou kvalitou britského státního vzdělávacího systému, který pod vlivem liberalismu upadá. 24% mladistvých neumí číst ani psát. Státní maturitu prý udělá každý. S nadsázkou říká, že se stačí aspoň dostavit. Neříká ti to něco?

5/5