Kterak mě víc bavily filmy než předloha

Čím to, že filmy na motivy knih Jussiho Adler-Olsena mají větší šmrnc? První trojici knih jsem viděl zfilmované – 3x. Knihy jsem nečetl – na vinně bylo fantastické filmové zpracování a charismatická herecká dvojice vyšetřovatelů. Sáhl jsem až po čtvrté knize.

Když chybí WTF efekt

Složka 64 je tedy první knihou této série, do které jsem se s velkým očekáváním začetl. V podstatě v ní chybí tajemství.

img_20170107_185317_processed

Ve zfilmované Ženě v kleci se ze startu neví KDO za únosem stojí. Neví se ani PROČ přesně oběť uvěznil. To ve Složce 64 jsou ti dobří a ti zlí naservírovaní na podnose v podstatě ze startu. Docela záhy je jasné i proč k tomu a tomu dojde. To mě z vypravěčského hlediska zarazilo. V knize se následně vzpomíná na milníky, které vraha nutily ke zúčtování s obětmi. Vlastně se dovysvětluje, co už jako čtenář vím. V knize podle mě chybí WTF efekt. Čtenářsky jsem to vnímal tak, že jde jen o trpělivé čekání, až jistému fašounovi nasadí pouta. Netvrdím, že by to bylo nudně pojaté. Ale místy bylo.

Když se žene, nic ji nezažene!

Postavy z Oddělení Q jsou sympatické, hlavní zásluha na mém vnímání bezesporu patří předchozím třem filmům (jaká radost, že se Fares Fares krátce objevil v Rogue One!). Detektiv Carl Mørck je oproti filmům vyrovnanější. Velbloudí vtípky mě bavily. Téma Asadovi kávy nepřestává bavit! Kniha je bohatá na hlášky, smekám. Velkým překvapením pro mě byla Rose/Yrsa. O jejím svébytném střídání charakterů nebylo ve filmu ani muk. Je to právě parta z Oddělení Q, kvůli které jsem pokračoval ve čtení.

img_20170208_141531_processed

Co mi časem vadilo, bylo časté řešení střevních obtíží. Nemůžu se vzdát dojmu, že se zmiňovala ve 3/4 rozsahu knihy.

Dva do pranice

Porovnám-li to s knihou Rosemary má děťátko, Ira Levin to sehrál lépe. Napsal zatraceně napínavou knihu!

box

Ve Složce 64 mi často vadila část z minulosti. Což mě trápí. Má rozepsaná kniha je koncipována jako současnost/minulost, kdy to střídám cca po 50 stranách A5 (kniha max. na 300 str. A5). Ve Složce 64 to střídá po kratších úsecích, což jen prospělo. Možná mi vadilo, že některé flashbacky jsem vnímal jako nadbytečné, ukecané a jen mě zdržovaly od příhod party z Oddělení Q.

Přečtu další?

Knihu suma sumárum vnímám kladně. Bavila mě. Místy unavovala. Rozhodně slabší než předchozí tři filmy.

IMG_20170208_143217_processed.jpg

Složka 64 nepatří mezi ty, které bych během čtení odkládal s těžkým srdcem. Zhruba 30 stran před koncem se ukázalo, že k překvápku přece jen dojde. Zajímají mě další osudy hlavních protagonistů, tak se v budoucnu poohlédnu po pokračování.

3,5/5

Postřehy ke knize Rosemary má děťátko najdeš v tomto článku.

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s