Strhující filmy bez vizuálních efektů

Srovnání bude haprovat, ale trojice filmů nás s manželkou rozhodně pohltila více než Rogue One, který byl sice bombastický, ale tak nějak jsme ho nehltali.

Nemáš boty? Tak upaluj!

uq2vzkcdsxurdwwtpxzkeqr3uzy

Zápletka íránského filmu Božské děti (1997) se točí kolem krkolomné výměny jedněch botasek mezi bratrem a jeho mladší sestrou. Chlapec ji po cestě od ševce nedopatřením ztratí jediné boty. I on má pouze jedny. Rodina je příliš chudá a chlapec se se svým selháním nedokáže rodičům svěřit. Matka je nemocná a otec nemá dost peněz ani na zaplacení nájmu.

Sourozencům dennodenní výměna docela funguje, ale neobejde se to bez běhání a chlapcových pozdních příchodů do školy. Dětští herci jsou přirození. Tvůrcům se na „prkotině“ povedlo vystavět silný příběh.

Rozvod po íránsku

a-separation-mkv_snapshot_00-01-50_2011-10-26_19-14-09

Ve snímku Rozchod Nadera a Simin (Irán, 2011) se manželům konečně povede získat víza a manželka by ráda emigrovala, aby dcera dospívala za lepších podmínek. Jenomže manžel se potřebuje postarat o nemocného otce. Co teď? Rozvést se není snadné a ke všemu se jejich životy zkomplikují manželovými pletkami se zákonem.

Co dodává filmu na atraktivitě, jsou tamější společenská omezení. Manžel si ke svému otci sežene zahalenou pečovatelku. Ta když je s otcem sama v bytě, je komické, že si nejprve zavolá na náboženskou infolinku, aby se poinformovala, zda není hřích osprchovat starého pomočeného muže.

Egyptské MHD? Ne, děkuji

9d1dd033b492e2ac33fc68478afc5fa3

Ještě po letech, co jsme egyptský film 678 (2010) shlédli v Kinu Světozor, na něj nemohu zapomenout. Ochromila mě nespravedlnost, s jakou se tamější společnost popere se sexuálním zneužíváním žen. Předlohou filmu byla hnusná surová skutečnost. Co se dělo při protivládních demonstracích? Sounáležitost? Není nijak výjimečné, že během nich probíhala hromadná znásilnění. V MHD zase dochází k sexuálnímu obtěžování žen. Film je o trojici žen, které si řeknou „a dost!“

Po shlédnutí se to se mnou mělo jako po přečtení Spánku od Harukiho Murakamiho. Dílo, které dávno po „zkonzumování“ nutí k přemýšlení je zatraceně dobré dílo.

Mimochodem

Víš, jak naštvat Íránce? Řekni, že je Arab. 🙂

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s