23.století, informace ze základního znalostního balíčku |

Svět a myšlení lidí mění výrazné vůdčí osobnosti, technologický pokrok nebo výrazné rány osudu. Velký úpadek odstartoval v druhé polovině jednadvacátého století a rozdělil národy a kontinenty. Politické, zdravotní a surovinové krize zapříčiňovaly kolapsy a zhroucení starých pořádků. Měnily se hranice, formovaly se samozvané celky pochybné stability. Světový internet se drolil na menší celky, které mohly lépe kontrolovat nejprve různé unie, potom státy, jinde byl internet dokonce odstřižen.

Imigranti ze zemí stíhaných politickými a surovinovými otřesy rozmělňovali státy. Existence NATO a Evropské unie se dnes zdá tak daleko, jako doba, kdy byl sepsán Nový zákon nebo Korán. Státy a jiná uskupení, která měla dostatek vojenské síly, si nárokovaly přístup k surovinám, napadala se tedy svrchovanost jiných států a třeba zrovna taková Evropa zažívala boje na všech možných frontách, ostatně jako většina planety. Hlína a asfalt připomínali spíše malířská plátna plná nesourodých šplíchanců různých barev, které ovšem svorně odkazovaly na zánik, na smrt. Je až k nevíře, že Zemi nepostihla masivní jaderná válka všech proti všem. Ale i tak Velký úpadek zredukoval lidstvo skoro o polovinu a zanechal po sobě neobyvatelná místa, v Republice Čechy a Morava je neobyvatelná celá třetina území.

Ačkoliv to může vyznít směšně, tak antiglobalizace na druhou stranu ukončila mnohdy nelogický globální obchod s potravou – z jídelníčků Čechů a Moravanů zmizel španělský česnek, izraelské papriky, argentinské hrušky nebo pomelo z Číny. Každý samosprávný celek se pokoušel vyžít s tím, co měl, anebo se v rámci možností pokoušel o směnu s těmi, se kterými zrovna nebyl ve válce. Asie přestala být továrnou pro zbytek světa, výrobky z čínských, malajských a jiných asijských států nebylo jak dovážet. Výroba se vrátila zpátky tam, odkud se ve dvacátém století do Asie přesunula. Stejně ani nebylo jak dopravit materiál do továren – na to doplatilo Japonsko nemající dostatek vlastních přírodních zdrojů, k těm se dostalo, až jej pohltila Velká Čína…

Vzpruhou pro lidstvo byla až Čtvrtá industrializace. Nejdříve začala ve Velké Číně, a to před stoletím. Pravě tam vznikla technologie SuanPchan, která pomohla zformovat dnešní civilizovaný svět. Přibližně v době, kdy vznikl SuanPchan, probíhalo úspěšné tažení ruského vojska střední a východní Evropou. Jakmile byly ustanoveny základy Euro-Ruské unie, lidé se SuanPchanem se pozvolna začali objevovat i mimo Velkou Čínu, ale vždy šlo o vyslance nebo o čínské občany. Velká Čína dlouho nechtěla prodávat SuanPchan i za hranice Velké Číny, SuanPchan byl jejím triumfem, díky němu měla konkurenční převahu a dodnes platí za světovou supervelmoc číslo jedna, která je ve vývoji kilometry před ostatními. Přesto byl na ni vynakládám tlak, aby technologii SuanPchanu zpřístupnila i zbytku světa. Velká Čína nakonec svolila a do Republiky Čechy a Morava se SuanPchan dostal před osmdesáti lety, je tu tedy čtyřikrát déle než Thonis.

To ovšem neznamená, že SuanPchan všichni uvítali s otevřenou náručí. Od představení SuanPchanu na technologickém veletrhu v Pekingu uběhla dlouhá doba a i ve státech, kde je SuanPchan povolen, či lépe řečeno upřednostňován, existují odmítači. SuanPchan vyvolává jak vlnu nadšení, tak i prudce odmítavý postoj různých konzervativních skupin, které jsou ve státech buď v menšině, anebo rovnou státy ovládají a SuanPchan na svém území striktně zakazují, čímž svou zemi uvrhli do pozice nevýznamných hráčů na světové politické scéně. Země zapovídající SuanPchan jsou v měřítku třiadvacátého století zaostalé, technologicky jsou na úrovni před masovým rozšířením SuanPchanu, což v podstatě znamená, že disponují technologiemi konce devatenáctého století, někde i druhé poloviny dvacátého století, jelikož se jim povedlo rozjet výrobu počítačů, a dokonce i fungující státní internet. Ale i tak… Obyvatelé odmítačských států nemají sebemenší šanci uspět v konkurenci s lidmi se SuanPchanem, kteří jsou v porovnání s odmítači dalším vývojovým stupněm lidské rasy a tento stupeň sám sebe pojmenovává jako homo sapiens suanpchansis. Lidé se SuanPchanem rodí děti se SuanPchanem, proto je označení na místě. Odmítačské státy žijí v paranoii, že se do jejich státního internetu nabourá agent se SuanPchanem, proto je lidem se SuanPchanem zakázáno, aby do těchto států byť nakoukli.

Naopak některé africké státy, v čele se Středoafrickou svazovou republikou, SuanPchan povolily a poprvé v dějinách Afrického kontinentu dosáhly životní úrovně srovnatelné s vyspělými státy a Středoafrická svazová republika se rovnou etablovala mezi světové lídry.

Pak tu jsou státy povolující čínskou technologii, jejíž obyvatelstvo by nakrásně uvítalo masivní rozšíření SuanPchanu, jenomže jejich vlády jsou natolik nestabilní a zkorumpované, že nezbývají prostředky k proplácení genové terapie k získání SuanPchanu, tyto státy nedovedou proplácet ani nejlevnější a nejzákladnější licenci SuanPchanu. Technologie se pak dostává maximálně k elitě, čímž se víc a víc rozevírají nůžky mezi chudinou a bohatými.

Ve státech proplácejících zavádění SuanPchanu existují menšinové komunity odmítačů, kteří se zdržují takříkajíc mezi svými, a vznikají tak přirozená ghetta, ve kterých žijí náboženští konzervativci vedle lidí zatracujících nepřirozenou genovou manipulaci. Odmítačům nezbývá, než bydlet v ghettech, jelikož ve většinové společnosti si bez SuanPchanu neotevřou dveře od bytu ani si neohřejí vodu ve varné konvici. Absence SuanPchanu v jejich tělech je řadí k nejpodřadnější pracovní síle, pro kterou mnohdy není pracovní uplatnění. Proto se tolik mladých odmítačů obrací zády k „vyznání“ svých rodičů a podstupuje genovou terapii, kterou jim vláda proplatí. Pak už je jen na nich, aby vydělávali peníze na pronájmy znalostních balíčků, díky kterým mohou dosáhnout na lepší pracovní pozici. Čím více budou vydělávat, tím větším rozsahem znalostí budou disponovat, čímž získají lepší práci. Díky SuanPchanu se zefektivnila distribuce nových myšlenek a poznatků mezi lidi, neboť se znalostní balíčky neustále aktualizují. Lidé tedy netráví čas zdlouhavým učením poznatků, které mohou časem zastarat. Díky SuanPchanu se zefektivnila práce nejen vědců, ale všech profesí.

Pokud jednou přestanou platit za pronájmy znalostí, tak o ně přijdou.

VÍCE SE DOZVÍŠ VE SCI-FI THRILLERU THONIS